Psí sporty

Publikováno 14. 9. 2010 v rubrice od Kristýna Másilková

Dnes bych vás ráda seznámila s různými psími sporty, kterým se můžete se svým psím kamarádem v České republice věnovat. Některé u nás mají dlouhou tradici a můžete se jim věnovat takřka na každém cvičáku, jindy se jedná o sport, který je u nás teprve v plenkách. O něterých se rozepisuji více o jiných méně, záleží na tom, co o konkrétním sportu sama vím a jakou s ním mám zkušenost.

Sportovní kynologie

Sportovní kynologie má u nás spolu se služební kynologií asi nejdelší tradici. Málokterý stát se může pyšnit vlastním velmi specifickým zkušebním řádem, který nezapomíná ani na malá plemena, která se díky těleným dispozicícím nemohou věnovat obraně. Národní zkušební řád zahrnuje zkoušky všestranné prověřující poslušnost, stopu a obranu. Dále jsou to zkoušky určené psům s výškou do 45 cm, které obsahují prvky poslušnosti, prověřují čich na stopě, zahrnují praktické cviky jako vyhledání ztracených předmětů, rozlišovaní různých pachů a hlídání předmětu. Je také možné připravit psa na zkoušku psa stopaře anebo obranáře, tyto zkoušky zahrnují poslušnost a stopu anebo obranu. Národní zkušební řád pamatuje na všechna plemena psů včetně kříženců zkouškou základní ovladatelnosti psa, tzv. ZZO, která prověřuje spíš vychování psů a jejich schopnost být bezproblémovým kamarádem v každodenním životě. Svého psího parťáka můžete také trénovat podle mezinárodního zkušebního řádu IPO. Dle IPO se soutěží na akcích mezinárodního formátu. Zkoušky IPO zahrnují stopu, poslušnost, obranu. Prakticky stejný obsah mají zkoušky Zkušebního řádu pro sportovní výcvik psů v ČR, které navíc zahrnují opět zkoušku prověřující dobré vychování psa a jeho adaptabilitu v každodenním městském shonu tzv. Zkoušku doprovodného psa se zkratkou BH. Zkoušky s obranou jsou obecně vhodné pro pracovní plemena psů, ale v rámci tréninku se obraně může trénovat téměř každý pes. Není pravda, že pokud budu dělat s pejskem obranu, stane se z něj zlý hlídač, který bude napadat lidi. Naopak, jak už název napovídá, jde o sportovní obranu, která se necvičí pomocí zloby, ale je to hra lov a rozvíjení kořistnického pudu. Psi jsou vedeni ke kousání do rukávu, peška, hadru, který je jejich kořistí.
Informace: www.kynologie.cz

Služební kynologie TART

Služební kynologie bývá často zaměňována se sportovní kynologií. Rozdíl je patrný již z názvu. Ve sportovní kynologii je figurant pro psa často kamarádem, obrany se cvičí rozvíjením kořistnického pudu, během poslušnosti je hodnocena přesnost a radost psa z provádění cviků. Na stopě chceme precizní práci a „vyčuchávání“ každé stopy. Naopak TART se maximálně přibližuje použití psa v praxi včetně ochrany majetku a osob. Takto cvičení psi jsou následně vhodní i pro službu v ozbrojených složkách, soukromých bezpečnostních službách nebo také k ostraze objektů.
Informace: www.vycvikpsa.cz

Agility

Je jedním z nejrychleji se rozvíjejících kynologických sportů. Agility má své kořeny v Anglii, kde vzniklo na sklonku sedmdesátých let minulého století pro pobavení diváků během výstavy psů. Inspirací se mu stal koňský parkur. Během soutěže pes zdolává překážky dle pokynů psovoda, který se spolu s ním pohybuje na parkuru. Pořadí překážek je předem dané rozhodčím. Vítězem se stává tým, který trať zaběhne bezchybně a nejrychleji. Naopak vynechá-li pes nějakou překážku, je diskvalifikovaný.

Z důvodu různorodosti plemen psů jsou překážky rozděleny do tří velikostních kategorií a do tří výkonnostních skupin. Co se překážek týče, krom klasických skokových jsou v agility navíc tunel, áčko (šikmá stěna), slalom, kladina, kruh, houpačka. Během jednoho běhu pes překonává dvanáct až dvacet překážek. Způsob postavení trati a překážek má na starosti rozhodčí. Závodníci tak pokaždé běží jiný parkur.
Informace: www.klubagility.cz

Obedience

Českým překladem anglického slova „obedience“ je poslušnost či ovladatelnost. Cílem obedience je naučit psa spolupracovat s psovodem, zadané cviky pes musí vykonávat radostně a zároveň přesně. Zvláštní důraz je kladen na vzájemný vztah mezi psem a psovodem a na schopnost psa pracovat ve vzdálenosti od psovoda. Měl by být brán ohled na fyzické dispozice psa. V obedience provádí psovod se svým psem postupně deset cviků. Devět z nich prověřuje poslušnost a ovladatelnost psa, jeden spadá do kategorie pachových prací – jedná se o rozlišení předmětu psovoda.

Tento sport má své kořeny v Anglii, kde chtěli pořadatelé jedné z nejprestižnějších výstav Cruft´s vytvořit doprovodný program této celosvětově uznávané show. První obedience soutěže se tedy konaly ve výstavních halách a v kruzích, kde byl po celý den zajištěn program pro diváky. Z Anglie se obedience dostala do Skandinávie, kde její pravidla mírně upravili, a časem se dopracovala až do dnešní podoby FCI mezinárodního řádu.

V ČR je obedience velmi mladým sportem, klub Obedience CZ byl založen v roce 2007 a je zastřešen Českým kynologickým svazem. Český zkušební řád rozeznává čtyři výkonnostní kategorie: OB-Z, OB1, OB2 a OB3. V zemích zastřešených pod FCI se obsah jednotlivých zkoušek může lišit, avšak nejvyšší kategorie OB3 musí být vždy stejná, odpovídající mezinárodnímu řádu FCI. Ve všech kategoriích se v naší zemi mohou účastnit i psi nezapsaní v plemenných knihách. Registrace v plemenné knize uznané FCI je povinná pouze pro psy účastnící se mezinárodních soutěží a šampionátů. Absolvování třídy OB-Z není povinné, psovod může se svým psem nastoupit rovnou do OB1.

Podobně jako například agility není obedience přístupná jen pro některá plemena, závodit může pracovní plemeno, stejně jako šikovné společenské; národní soutěže jsou přístupné i křížencům. Díky spolupráci se zahraničními lektory propaguje většina instruktorů klubu Obedience CZ trénink pozitivní motivací. Tato metoda má ohromnou výhodu v tom, že psy výcvik baví a dá se požít pro psy různých povah a stáří.
Informace: www.obedience.cz

Flyball

Flyball je sport i zábava pro temperamentní psy všech plemen. Oproti agility má výhodu, že pro psovoda není tolik náročný, takže se mu mohou věnovat i fyzicky méně disponovaní psovodi. Utkávají se v něm dvě čtyřčlenná družstva na dvou stejných flyballových dráhách. Každá dráha se skládá ze čtyř stejných skokových překážek a flyballového boxu, který vystřeluje míček. Na povel psovoda, který však zůstává za startovní linií, vyběhne pes na dráhu, překoná čtyři skokové překážky, naskočí na desku boxu (provede tzv. plaveckou otočku) – tím spustí mechaniku, chytí vystřelený míček a aportuje ho zpět přes překážky k psovodovi. V okamžiku, kdy první pes z družstva protne cílovou čáru, vybíhá další pes. Vítězí družstvo, které má jako první v cíli všechny čtyři psy (a míčky).

Souhra družstva a vzájemná snášenlivost psů je ve flyballu mimořádně důležitá. Psi se spolu střídají na startovní/cílové čáře a v optimálním případě se míjejí čumák-čumák, přičemž se nesmí vzájemně napadnout. Nic pro psí závistivce, kteří nesnesou, když proti nim přibíhá pes s míčkem… Na střídání se dá vyhrát nebo prohrát závod.

Závody družstev bývají velmi napínavé a právě v těchto okamžicích se flyball stává nefalšovaným adrenalinovým sportem. Do poslední chvíle není rozhodnuto, kdo vyhraje, neboť na dráze se může ve zlomku vteřiny stát cokoliv.
Někdy se konají také závody dvojic nebo trojic, ale takovýto závod už nebývá tak zajímavý jako závod družstev. Závody jednotlivců, které se pořádaly dříve, se už v současné době nepořádají.
Převzato z www.flyball.cz

Dogdancing

Na dogdancingových soutěžích uvidíte různorodé taneční kreace v podání psovoda a jeho psa za doprovodu hudby. Na vrcholových akcích mají tanečníci krásné kostýmy, vystoupení mají vlastní příběh a součástí show jsou i zajímavé rekvizity. Na mnohé dvojice je opravdu pěkná podívaná, dogdancing je divácky atraktivní i pro nekynologickou veřejnost.

Avšak i dogdancing je sport a má svá pravidla. Je rozdělen do čtyř divizí dle stylu sestavy a každá z nich je rozdělena do tří úrovní dle obtížnosti.
Informace: www.dogdancing.cz

Dogfrisbee

Vznik frisbee je úzce spjat s koláči. Prvními házecími talíři byly totiž kulaté plechy, na kterých se koláče pekly. Brzy poté bylo vyrobeno první plastové frisbee.
Otcem Dog Frisbee je Američan Alex Stein, který si 4.července 1971 pořídil whippeta a pojmenoval ho podle jeho popelavé barvy Ashley (ash – popel). Jako zkušený hráč frisbee si brzy všimnul, že i on je talířem okouzlen a skáče pro něj až do výšky devět stop.

Rozhodující byl ale 5. srpen 1974, kdy se v Los Angeles hrálo baseballové utkání mezi Dodgers a Reds. Během přestávky vtrhnul Alex s Ashleym na hřiště a před zaplněnými ochozy začali hrát frisbee. Ashley uchvátil tisíce diváků svojí rychlostí a výskoky, při kterých chytal talíř. Středopolař Jimmy Wynn z domácího týmu se dokonce nechal slyšet, že ten pes by byl leší než on. Zpočátku ochranka stadionu nezakročila, teprve když Alex po osmi minutách šou ukončil a zamířil k východu, byl zatčen. Ashley ho nemohl následovat a v chumlu lidí se ztratil. Následující 3 dny bloudil po okolí, než si ho na Long Beach všimla jedna rodina, která se ho ujala. Získat Ashleyho zpět se Alexovi podařilo díky oznámení v televizi a rozhlase a šťastný pes skákal na uvítanou do výšky šesti stop. Smutná zůstala jen rodina, která Ashleyho našla a jejich pudl, který si již na nového kamaráda zvykl…

Alex s Ashleym se stali doslova přes noc slavní. Byli hosty mnoha televizních šou, objevili se na titulních stranách časopisů a Ashley dokonce hrál hlavní roli v dokumentu, který získal nominaci na Oscara… Kromě toho vyhrál třikrát mistrovství světa v Dog Frisbee a jméno po něm nese nejprestižnější podnik tohoto sportu – The Ahsley Whippet Invitational.

Ashley zemřel ve věku 14 let majiteli v náruči. Frisbee hrál až do svých třinácti. O jeho umrtí informovala téměř všechna média v USA.
Převzato z www.discdog.cz

V dogfrisbee se soutěží podle pravidel různých organizací, na stránkách DiscDog Klubu České Republiky najdete ta, podle kterých se soutěží u nás. Například letošní mistrovství republiky probíhalo podle pravidel USDDN.

Další kynologické sporty

2 komentářů »