Moji nejmilejší

Ze všeho nejradši mám paničku. Pokud jde ale o jídlo, jsem ochotná ji ignorovat a věnovat se těm, co mají žvanec

Poslouchat ale nejvíc musím páníčka. Ten u nás zavedl tvrdou výchovu. Ale moje psí oči ho často umluví a neodolá mazlení a i do postele mě už pouští  a to když se paničky ujal, tvrdil, že pes do postele nepatří. To se ale plete Hned první noc na koleji jsem si vlezla k němu pod peřinu, hlavičku si položila na polštářek a nestačil se divit, když ho vzbudilo, jak jsem mu funěla do jeho čumáčku

Ale nejradši si hraju se strejdou Tomem. Ten by mě nejraději adoptoval, ale panička mě nedá. Často mu mě ale půjčuje a on se mnou běhá, koušu mu létající talíř (to se mu neznámo proč nelíbí), plaveme a krásně se oba vyblbneme.

Nejlepšího kamaráda mám v Uhříněvsi. Poznali jsme se už jako maličká štěňátka. Jmenuje se Beník. Fotku ale nemám, což je velký nedostatek a panička by ho měla napravit.

Dobře se mi spinká u babičky Leničky Ta se na mě taky pokaždý těší. Jen jí vadím, že zlobím Beníčka a žeru mu granulky.

Nejvíc ale olížu pradědu Jindříška, nikdy mu v lednici nechybí nějaké dobrůtky, které by mi dal. O toho se s Beníčkem pereme, protože jeho máme nejradši všichni v celé rodině.

A prababička? Ta ho posílá, aby mi kupoval párečky

Strašně ráda taky jezdím do Hudčic tam běhám na zahradě jako blázen

Nesmím ale zapomenout na chatičku, kde můžu kromě běhání čmuchat po myškách, zajíčcích a další havěti

Zatím si se mnou neudělali fotečku mý další oblíbenci, a to babička a dědeček z Příbrami