Agility tábor 2010

Publikováno: 16. 7. 2010 v kategorii sport | Autor: Iva

Již tradičně (letos potřetí) jsme vyrazili na agi tábor na Šumavu, ale tentokrát v kompletním složení i s klukama. Trénovala nás zase naše Eliška a myslím, že jsem celý týden běhala docela obstojně – až na ty zóny To jsem celá zvědavá co na mě Iva s Eliškou vymyslí, abych neodskakovala áčko a kladinu, ale počítám, že to nic světobornýho nebude, a že si budu moc odskakovat vesele dál :-p

Ve volných chvílích vytáhli páníčci i Melounka, aby si zkusil skočky a tunýlky. Musím teda říct, že mě docela zaskočilo, když se Melouňák tunel docela rychle naučil – všichni jsme si mysleli, že se bude bát, protože je to pěkná poseroutka totiž Ale stejně Melda nezklamal a málem přivodil páníčkům infarkt, když si samovolně vylez na áčko a pak nahoře nevěděl co dál, tak seskočil na zem, což je skoro ze dvou metrů. Ještě, že si nezlámal nohy, trumbera!

Na Šumavě je vždycky i dost volného času, takže jsme vyráželi na různý výlety. Byli jsme v Klatovech, ale to se mi vůbec nelíbilo, protože pršelo, a to já nesnáším! Navíc dvounožky se šli podívat na nějaký starý mrtvoly či co do katakomb a mě s Meldou nechali v autě.

Ve středu bylo volné celé odpoledne, takže jsme vyrazili po přilehlém okolí navštívit dva hrady. Nejdřív jsme zajeli do Velhartic, kde jsme si nejdřív prošli okolí hradu příkopem a pak jsme šli dovnitř. S náma čtyřnožkama tam nikdo neměl žádný problém a spíš bych řekla, že nás všichni obdivovali – bodejť by né, když jsme ta krásní Pak jsme se přesunuli na Rabí, kde jsme si nejdřív zašli do místní restaurace na oběd – asi nejrychlejší a nejjnepříjemnější obsluha co jsme kdy viděli Pak jsme šli na hrad, kde bylo možné absolvovat dva různé okruhy s průvodcem. Páníčkové zavrhli prohlídku „věž“, kde bylo prý strašně moc schodů, a že prej bysme to s Meldou neušli – pcha! Zase se jen na nás vymlouvali a přitom jsou líní jak vši! Po prohlídce jsme si zase ještě obešli hrad příkokem a už jsme jeli pěkně vyřízený zpátky do kempu.

Celý týden bylo dost vedro, takže jsme využívali brodění v místním ledovém potůčku – bylo to příjemně osvěžující. Páníčci se dost flákali – natáhli si takový sítě mezi stromy a tam se váleli – to se nám s Melounkem moc nelíbilo, ale nedalo se nic dělat, koneckonců taky jsme potřebovali odpočívat – teda hlavně já, protože já jsem v tom plném tréninkovém programu žejo